O zhášedlech svíček v trochu jiném světle

Zhášedlo svíček patří k předmětům, které na první pohled působí jako zbytečnost. Vždyť svíčku přece stačí sfouknout, ne? Ale jakmile jednou zhášedlo vyzkoušíte, těžko se k foukání vrátíte. A není to jen o pohodlí — je za tím celá historie, symbolika i dobrý důvod, proč se o svíčku starat správně.

Co se stane, když svíčku sfouknete

Po zhasnutí plamene zůstane knot horký a vosk se z něj ještě chvíli odpařuje. Jenže už tu není plamen, který by ty páry spálil. Zkondenzují proto ve vzduchu na jemné kapičky — a to je ten bílý dým i typický zápach, který zůstane viset v místnosti. Není to tedy jen zápach spáleného vlákna knotu, jak by se mohlo zdát.

Sfouknutí to zhorší hned dvakrát. Proud vzduchu rozfouká páry do prostoru místo toho, aby stouply v tenkém proužku vzhůru a navíc knot ještě chvíli doutná a kouří. A zároveň strhne mikrokapky horkého vosku z jezírka do okolí, kde může skončit na nábytku. Hladina vosku se navíc zhoupne a rozlije po stěnách dózy, což třeba u sójové svíčky ve skle příštímu rovnoměrnému hoření nepomůže.

Jak zhasínač svíček funguje

Zhášedlo plamen neuhasí fouknutím, ale odřízne mu přístup kyslíku. Přiklopíte hořící knot zvonečkem a plamen během okamžiku spotřebuje vzduch pod ním a zhasne.

Rozdíl je hlavně v tom, co se stane potom. Páry, které se z knotu ještě odpaří, zůstanou uvězněné pod zvonkem a nerozptýlí se do místnosti. Ke knotu se nedostane žádný proud vzduchu, takže nedoutná. A vosk se nemá jak rozstříknout. Rukojeť přitom drží vaše prsty v bezpečné vzdálenosti od horkého plamene.

Trochu dýmu se objeví vždycky — bez plamene se páry prostě nemají kde spálit. Ale rozdíl oproti sfouknutí poznáte hned napoprvé.

Zhášedla svíček v historii

Pálení svíčky ze včelího vosku je potvrzené už z doby před naším letopočtem, ze starého Egypta. A rozmach svíček je neoddělitelně spjatý i se vznikem zhášecího náčiní.

Zhasínací „kloboučky" existovaly v jednoduchém provedení už v dobách řecko-římských. Zpravidla hliněných nebo jednoduchých kovových nástrojů se užívalo ke zhasínání olejových lamp a svíček. Nejběžnější měly tvar jednoduchého kužele upevněného na rukojeti — nasazením kuželovité čepičky na plamen se zastavil přísun kyslíku a světlo zhaslo.

V hlubokém středověku byly svíce hojně používány při bohoslužbách a církevních obřadech. Zhášedla zde pomáhala zhasnout svíce bez znesvěcení posvátného prostoru kouřem nebo kapajícím voskem. Stala se součástí výbavy zámožnějších rodin, hradů, kostelů i klášterů.

V průběhu 17. a 18. století se ruční zhášedla postupně stávala běžným doplňkem domácností. Vyráběla se z drahých kovů, nejčastěji stříbra, a nezřídka byla i zdobným prvkem interiéru.

Symbolický význam zhášedel

Zhasínání svíčky zhášedlem je ve své podstatě symbolický akt. Křesťanství považuje světlo svíčky za symboliku boží přítomnosti. Můžete si všimnout, že po mši se v kostele zhasínají svíčky většinou právě pomocí zhášedla. Svíčky mají hluboký spirituální význam i v dalších náboženských směrech a tradicích.

Užití zhášedla lze tedy interpretovat jako způsob, který respektuje význam hořící svíce a zároveň dodává celému rituálu vážnost.

Zhášedlo, nůžky a háček: tři nástroje na péči

Pro kompletní péči se ke zhášedlu hodí ještě nůžky na zastřihávání knotu a háček na vytažení utopeného knotu z tekutého vosku. Právě tyhle tři nástroje tvoří základ — a najdete je pohromadě v naší sadě pro péči o svíčky.

Samotné zhášedlo na svíčky i další příslušenství najdete v naší nabídce doplňků ke svíčkám.

Shrnutí výhod

• Čistota: Výrazně méně dýmu a zápachu po uhašení plamene.
• Ochrana okolí: Vosk se nerozstříkne na nábytek ani na podlahu.
• Bezpečnost: Rukojeť drží prsty daleko od plamene.
• Péče o svíčku: Knot zůstane rovný a nedoutná.
• Rituál: Zhasnutí se z mechanického úkonu stane vědomým gestem.
• Estetika: Kovové provedení se hodí do interiéru.

Názvosloví: zhasínač, zhášeč, dusítko nebo zhášedlo?

Tenhle nástroj má v češtině nezvykle mnoho jmen a spousta lidí si není jistá, které je to správné. Setkáte se s označením zhasínač svíček, zhášeč svíček, dusítko, zhasínadlo i zhášedlo svíček.

Všechno jsou to synonyma pro tentýž předmět — obvykle kovový nástroj ve tvaru zvonku nebo kužele na rukojeti, kterým se uhasí plamen bez rizika popálení a bez dýmu. Ať už svému pomocníkovi říkáte jakkoli, nespletete se.

A co dál

Zhasínání je jen jedna část péče. Jak zastřihávat knot, jak dlouho nechat svíčku hořet a jak ji skladovat, jsme sepsali v návodu k péči o svíčky. A pokud vás zajímá, proč plamen tancuje nebo praská, popsali jsme to v článku co plamen svíčky prozradí.

S láskou k přírodě, Hana a Vítězslav z Namora.cz